Kniha se se zaměřuje na jedno z aktuálních témat výzkumu demokratizace, jímž je výzkum kvality demokracie, a podrobně analyzuje vývoj kvality demokracie v Mongolsku – jedné ze zemí tzv. třetí vlny demokratizace – od přechodu k demokracii v roce 1990 do současnosti. První část textu představuje existující přístupy k výzkumu kvality demokracie. Práce vychází z teze, že při hodnocení kvality demo­kracie sehrává hlavní roli analýza institucí a mechanismů reprezentativní demokracie, tedy procedurální koncepce demokracie a pohled na demokracii jako politický systém poskytující občanům legální příležitosti k participaci a soutěžení, které se promítají do skutečných vzorců chování, dávají občanům a organizované občanské společnosti nástroje kontroly nad politiky a politickými institucemi a naplňují demokratické normy, jako jsou reprezentativita, odpovědnost, rovnost a participace.

Vzhledem k tomu, že fungování demokratických institucí ovlivňuje způsob, jímž občané vnímají demokracii, zahrnuje teoretický rámec rovněž analýzu individuální úrovně, protože jsou to právě občané, kteří dokáží posoudit kvalitu demokratického politického života včetně institucionální a meziinstitucionální roviny fungování politického systému.

Následující čtyři kapitoly se soustřeďují na analýzu jednotlivých dimenzí kvality demokracie – reprezentace, participace, soutěže, odpovědnosti. Závěrečná část práce dokládá přínosnost navrženého konceptuálního rámce, který v rámci proceduralistického vymezení demokracie kombinuje analýzu institucí (procedur) s individuálním hodnocením performance institucí (procedur) ze strany občanů. Individuální pohled na kvalitu demokracie totiž může vhodně doplnit analýzu institucí a vysvětlit důvody stojící za podobou kvality demokracie v jednotlivých dimenzích – vzhledem k tomu, že tyto dimenze mohou být často vzájemně provázány a vysoká či nízká hodnota kvality demokracie v jedné dimenzi může posilovat či zeslabovat kvalitu demokracie v dalších dimenzích.