Film se dotýká významného období národního života 19. století – stavby, požáru a znovuvybudování Národního divadla. V této době Mikoláš Aleš dozrává ve své umělecké tvorbě a také si začíná plně uvědomovat důležitost umění pro existenci českého národa. Režisér Václav Krška podává výstižně Alšovo působení na akademii, která umělci jeho kvalit v té době nemohla mnoho dát, a zároveň nám dovoluje být u zrodu jeho prvních větších prací. Děj příběhu zdařile doplňuje hudební doprovod Františka Škvora. Jedná se o lidové písně, které Mikoláš Aleš miloval. Film není detailním malířovým životopisem, zaměřuje se na určitý úsek jeho života, který ovšem vypovídá mnoho o jeho osobnosti, atmosféře doby a lidech. Václav Krška a Karel Höger si za snímek v roce 1952 vysloužili čestný titul laureát státní ceny. Uměleckou prémii v tomtéž roce získali i Jaroslav Beránek, Ferdinand Pečenka a Jan Poš.