Kniha zkoumá, zda je deixe použitelná jako hledisko výkladu světa médií, veřejného prostoru a komunikačních interakcí v něm probíhajících. Soustředí se na vztah těchto interakcí k vytváření kolektivního vědomí sociálních aktérů: kdo je z veřejného prostoru vylučován a jakými komunikačními strategiemi se toho dosahuje; jak vzniká povědomí skupinové příslušnosti a jak se jazykově formuje společná vůle k politické akci. Za tímto účelem autor rozšiřuje původně úzký význam deixe tak, aby se mohla stát společným interpretačním jmenovatelem jevů a procesů, mezi nimiž byly doposud jen zřídka hledány vztahy a souvislosti. Tím se ustavuje tzv. deiktická perspektiva, z níž je nahlížen a analyzován svět sociálního sdělování a sdílení. Téma je vysvětleno jak teoreticky, tak na konkrétních příkladech z dnešního českého a německého veřejného prostoru, kde se řeší otázka, kdo a co je naše a co je naopak cizí.