Klasické dílo novověké filosofie vychází v novém překladu s paralelním latinským textem a poznámkami, obsahujícími mimo jiné hlavní odchylky francouzského autorizovaného překladu od původní latinské verze. Přeložili P. Glombíček a T. Marvan.
Francouzský filosof absolvoval jezuitskou školu v La Fleche, poté vystudoval práva v Poitiers, načež v Holandsku vstoupil do vojska prince Oranžského, jež se chystalo k tažení do Čech. V armádě se díky Isaaku Beekmanovi hlouběji obeznámil s matematikou. Během vojenského tažení pracoval na koncepci univerzální vědy. Tehdy objevenou metodu pak uplatnil v řadě prací z několika vědních oborů, především v geometrii a optice. Jeho nejstarší spis Studium bonae mentis zůstal podle všeho ztracený. Compendium musicae daroval svému učiteli Beekmanovi k Novému roku 1619. Pravidla pro vedení rozumu (česky 2001), na nichž pracoval střídavě od roku 1619 skoro až do konce dvacátých let, vyšla také až posmrtně. Koncem dvacátých let se Descartes odstěhoval na holandský venkov, kde díky dědictví žil v relativním klidu téměř až do své smrti. Poprvé připravil text k vydání. Zveřejnění Traité de la Lumiere a Traité de l’homme však v roce 1632 zastavil po zprávách o postihu Galilea Galilei. První veřejně vytištěnou knihou tak byla Rozprava o metodě (česky 1947, 1992) se čtyřmi navazujícími Eseji, jež ukazovaly aplikaci metody vyložené v úvodním textu na jednotlivé obory.
Po ohlasu první publikace vycházejí v roce 1641 Meditace o první filosofii (česky 1970, 2001), kde se Descartes poprvé soustředil čistě na metafyzická témata. Knihu doprovodilo několik sad námitek významných dobových myslitelů a úspěšná kniha se brzo dočkala řady různých vydání. V roce 1644 Descartes připravil systematický školský výklad své filosofie Principy filosofie (český výbor 1998). V nich shrnul jak témata první filosofie z Meditací, tak valnou část své dosavadní práce z přírodovědy. Jinak strávil druhou půli čtyřicátých let stále ostřejšími polemikami se svými odpůrci, především z řad tradičních univerzitních učitelů. Distancoval se zároveň od radikálních interpretací své filosofie. Jeho vlastní práce se stále více zaměřovala na lidskou fyziologii s vazbou na etiku. Výsledkem byly Vášně duše z roku 1649 (česky 2003). Kromě zmíněných spisů ovšem Descartes vedl celý život pilnou, převážně intelektuální korespondenci, jež naplnila pět z jedenácti svazků jeho sebraných spisů. Koncem roku 1649 přijal pozvání švédské královny Kristýny na její dvůr do Stockoholmu, kde začátkem února 1650 ve Stockholmu po krátké nemoci zemřel.
