Kdo ví lépe než Bůh sám, co je naše tělo? On ho vymyslel. Udělal „vlastníma rukama“, z hmoty a ducha… Neměl by tedy mít autorská práva na naše tělo? Kdo ví lépe než on, co znamená milovat? Vždyť on je láska sama! Kdo ví lépe než on, co znamená žít? Vždyť on je neustálým dárcem života!
Dívat se na sexualitu jeho očima znamená vykročit jí vstříc a vidět ji takovou, jaká skutečně je. Pokud se nebudeme na sexualitu dívat z pohledu věčnosti, bude pro nás jen věcí vášně, chvilkovou a prázdnou. Nebude poslem života. Vystavit ji přímému světlu znamená vrátit se s ní k úsvitu, ze kterého vzešla, ze srdce Božího.
Autor hovoří o lidské sexualitě otevřeně, ale přitom ohleduplně a citlivě. Představuje ji jako velký dar, jíž se lidé aktivně podílejí na lásce Boha k člověku a jeho tvůrčím konání. Varuje též před jejím zneužíváním a na životních příbězích a svědectvích ukazuje, jaké dramatické důsledky přináší sobecké a nezodpovědné zacházení s tělem vlastním i druhého člověka. Každého přitom vnímá jako milované Boží dítě, nikoho neodsuzuje, ale vybízí k důvěrnému vztahu s Bohem a k úctě k sobě i k druhým.
