Na 107 stranách osudy hradů a jejich pánů a správců od počátku do dnešních dnů, 94 fotografií, 4 kresby a fotorekonstrukce s podobou v minulosti, příběhy, jež se k hradům a věznici váží, půdorys s popisky, 2 situace a soupis všech majitelů.
Je nemnoho měst, které měly své hrady a ještě méně, zachovaly-li se vůbec. Vzácností je pak případ Špilberku, hradu brněnského, který si nade vše to všechno zachoval i své jméno. Vynajdeme si ho snadno nejen místopisně — stojí prostě v centru Brna na vysokém kopci - ale i historicky. „Proslavila ho a jeho jméno věznice a přinejmenším v Evropě má stejný zvuk jako Kufštejn, Mukačevo, Štýrský Hradec, Komárno, Josefov, Terezín, Mírov či dokonce Bastila nebo věznice parmská…“ Málo se ví, že Špilberk - pro Brňany (hantecem) Špilas - měl dva životy, středověký, jaký mají pevnostní hrady v celé střední a západní Evropě, tedy život válečný a zároveň královský, a život ten, který je synonymem hrůz a politické represe. Stejně jako jmenované věznice, má i Špilberk svá tajemství, záhady a hlavně se o něm bájí dodnes spousty již dávno vyvrácených nepravd i nesmyslů, které ho doprovázejí i ve zdánlivě solidní literatuře.
