Během posledních 20 let nespočet trenérů a výcvikářů po celém světě přijalo za své metody tréninku psů prostřednictvím pozitivní motivace. Jednou ze základních myšlenek, ze kterých tyto metody vycházejí, je, že "nic v životě není zadarmo", tedy že každou odměnu, ať už má jakoukoli podobu, si musí pes napřed zasloužit.
Jenže, jak říká Kathy Sdao, v životě lidí i psí smečky se vyskytuje spousta příjemných věcí, které jsou zadarmo. Je tedy správné a efektivní vést, nebo dokonce nutit psa k tomu, aby si veškerá privilegia zasloužil? Takhle přece opravdové partnerství nevypadá. Neměl by se člověk se psem v odměňování a vedení spíš střídat? Nevykukuje tady na nás na povrchu překonaný, avšak stále hluboce zažitý přízrak nutnosti dominantního postavení v lidsko-psí smečce? Nesvádí nás přílišné lpění na přesvědčení, že nic v životě není zadarmo, na ne zcela správnou cestu výcviku?