Mýtus o Daidalovi a Ikarovi přináší Stonišův román ve zcela netradiční podobě jako fantaskní burlesku nahlížející s ironií a vtipem na historii jako na současnost, včetně pochybností jak tomu skutečně bylo. Na plátno své fantazie promítá Stoniš milostný příběh ze starověké Kréty z doby, kdy zde vládl přitroublý a poživačný Mínós, jenž uplatňoval svou absolutní moc také nad utečencem Daidalem, proslulým vynálezcem a umělcem. Daidalův životní příběh je v románu často nesen vlnou ironie a na nevelké ploše zobrazuje osud génia, jehož vypjatá sebestřednost ho dovede až k tomu, že v zájmu své slávy obětuje životy svých nejbližších ve víře, že ho jeho veliké dílo ospravedlní. Daidalovi ovšem připomene samotná bohyně Pallas Athéna realitu: v paměti národů a slavným zůstane Ikaros, ten floutek, sukničkář a flákač, jenž nic nevytvořil, kdežto na Daidala si budoucí generace sotva vzpomenou.