Jsme to, co jíme. Dějiny lidstva prostřednictvím jídelního stolu
Jsme to, co jíme. Tento aforismus nám sděluje velice hlubokou pravdu o naší civilizaci, pravdu, která hrála v dějinách lidstva po tisíce let nesmírně významnou roli. Kniha s pomocí úryvků z barvitě napsaného deníku jistého kupce žijícího v šestnáctém století živým způsobem popisuje osudy lidí i celých společností v uplynulých dvanácti tisíciletích, a to na příkladu potravin, které coby zdroje pěstovali nebo lovili, s nimiž obchodovali a které také konzumovali. Zároveň publikace předkládá fascinující, ale i značně pesimistický obraz toho, co lze čekat v příštích letech.
Autoři díla nám energickým stylem líčí napínavé příběhy, zachycující atmosféru tak odlišných míst, jakým jsou starověká Mezopotámie a imperiální Británie. Z prvního města vzniklého v kdysi prosperující oblasti zvané Úrodný půlměsíc čtenáře přenášejí k přehnaně vyčerpávaným obilnicím a miskám rýže dnešní Číny, a přibližují mu, jak důležité byly a jsou potraviny pro lidstvo. Města, kultura, umění, vlády, náboženství, to všechno vzniká na základě vytvoření a výměny přebytků potravin, a vyspělé civilizace se budují díky přepravě kukuřice, pšenice a rýže proti proudu řek až do kuchyní minulých generací. Nakonec však nevyhnutelně přichází čas, kdy se neurodí, pole utrpí erozí nebo poklesnou teploty, a centrum moci se pak přesouvá jinam. Jednotlivé kultury pak upadají do temných dob chudoby, hladu a války. Něco takového se stalo na konci říše římské, kdy otroci na plantážích příliš namáhali půdu v Evropě a v Egyptě, takže ji připravili o plodnost. Stalo se tak ale i starodávným Mayům, kteří během staletí, kdy v jejich říši panovalo sucho, museli opustit svá nádherná města. A stalo se tak i ve čtrnáctém století, kdy středověké společnosti zničil hlad a mor, stejně jako ve století devatenáctém, kdy katastrofické postupy kolonizátorů uvrhly polovinu světa do takové bídy, že se z ní už nikdy nevzpamatovala.
Také dnes je však náš přístup k potravinám ohrožen, i když žijeme v době úžasné zemědělské produktivity a geneticky modifikovaných plodin. Kniha Potravinové říše vynikajícím způsobem popisuje, jak v minulosti probíhaly jednotlivé cykly konzumace potravin, zabývá se však i budoucností, líčí například, jak by mohla situace, kdy rybáři lovící v deltě řeky Mekongu krevety vytáhnou z vody jen prázdnou síť, vyvolat nepokoje v Karibské oblasti.
Autoři publikace také popisují, k čemu dochází, když nějaké kultuře nebo národu dojdou potraviny, a ukazují tvář světa, který začal mít hlad. Impérium jídla je fascinujícím, svěžím vylíčením dějin prostřednictvím jídelního stolu. K tématu dílo přistupuje v širokém záběru a čtenáři přináší provokativní analýzu dnešního světa. Něco takového je přitom v době globálního oteplování a potravinových krizí nepostradatelné.