Kysucké povesti

Ján Podmanický

V druhom, upravenom vydaní autor pozýva na prechádzku drsným, ale čarokrásnym krajom pozdĺž rieky Kysuce. Prezradí dávne tajomstvo devy, čo sa stala riekou. I ten takmer... Čítať viac

Vydavateľstvo: Vydavateľstvo Matice slovenskej, 2017

228 strán: 4 hodiny čítania
Vychádzame z priemerného údaju o rýchlosti čítania 230 slov za minútu, od knihy ku knihe a čitateľa ku čitateľovi sa to však môže líšiť.

Pevná väzba
Slovenčina

Vypredané

Dostupné v 31 knižniciach. Požičať v knižnici

Ďalšie knižné vydania

Pevná väzba
Slovenčina, 2002
Vypredané
Ach, mrzí nás to, z tejto knihy sa už predali všetky výtlačky a nemáme ju na sklade my ani vydavateľ :( Teoreticky však môžete mať šťastie v niektorých iných obchodoch, ktoré ešte nepredali posledné kusy.

Naši škriatkovia odporúčajú

Máme na sklade. Myseľ a telo v rovnováhe. Kniha Moderné zdravie, Denisa Moravčík Debrecká, Boris Bajer. Vydavateľstvo Centrum výživy, 2025. Kúpiť knihu

Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

Viac o knihe

#povesti #Slovensko #legendy

V druhom, upravenom vydaní autor pozýva na prechádzku drsným, ale čarokrásnym krajom pozdĺž rieky Kysuce. Prezradí dávne tajomstvo devy, čo sa stala riekou. I ten takmer zabudnutý príbeh, ako svätý Metod navštívil tento kraj a láskavú dcéru krutého Sabora. Aj o kysuckej krásavici vám porozpráva, do ktorej sa tatársky tlmočník zaľúbil. O bezcitnom Harnáďovi, o povestných lúpežných rytieroch Podmanických, o strašných veciach, čo sa pred vekmi udiali na Holom diele. Rozpovie aj legendu o svätom smreku, pošušká, ako krásňanský farár vymenil kostol za kostol, ako Francúz Kysučanovi život zachránil a mnoho ďalších tajomstiev bájneho kraja.

Naše katalógové číslo: 295114

Počet strán: 228

Väzba: pevná väzba

Rozmer: 165×235 mm

Hmotnosť: 682 g

ISBN: 9788081152627

Rok vydania: 2017

Edícia: Povesťová mapa Slovenska

Ilustrácie

Miloš Kopták

Štýl: historický

Jazyk: slovenčina

Pôvod: Slovensko

Vydavateľstvo: Vydavateľstvo Matice slovenskej

Ostatné: s podporou FPU

Kategorizácia

Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!

Hodnotenia

4,8 / 5

	5
	1
	0
	0
	0

Recenzie čitateľov

Kysucké povesti

Kniha Kysucké povesti ma zaujala dokumentárnym spracovaním udalostí, ktoré je umocnené pútavým rozprávacím podaním.
Takéto podanie informácií umožňuje spoznávanie historických faktov a upevňovanie vzťahov k našej kultúrnej minulosti.
Veľmi zaujímavé je tiež výtvarné spracovanie knihy.

Klenot kysuckej literatúry

Knihu považujem za jeden z klenotov kysuckej literatúry. Príbehy majú hlavu aj pätu, sú napínavé, výborne sa čítajú. Krásne a drsné zároveň, presne ako Kysuce. Ak máte vzťah k tomuto regiónu, legendám a povestiam, toto vás musí chytiť za srdce.

Názor čitateľa

Veľmi pekná kniha, nielen pre deti. Určite očarí aj vnímavejších dospelých čitateľov. A je to vvhodná alternatíva namisesto Harryho Pottera alebo Pána Prsteňov... Odporúčam Turčianske povesti, Tatranské povesti, Zlatú knihu Záhoria

Ochodnica

Pozorne som si prečítala knižku " Za oponou kysuckých dejín" a nenašla som nič o Ochodnici.
Je to škoda, a preto som sa rozhodla svojou poviedkou upozorniť na povesť o jazere, ktoré je v znaku tejto dediny a jej krásnej prírody.

K samotnej knižke chcem povedať, že takto kultivované dielko som už dlho nečítala.

* CH R O B Á K americký. *
Anny Povídky » ?Nové a nezařazené?

Anotace: Když mandelinka byla vzácný brouk a stála demižón nejlepší slivovice. * Věnováno Hančí a Rendymu.* Chtěli po slovensky. Tak vám nevím ... (Autobiografie)
*
Narodila som sa v malej dedinke, ktorú pomenovali podľa jazera, ktoré museli pašeráci zo susedných dedín obchádzať, keď chodili tovar vymieňať do Poľska. Preto keď jazero vypustili, osadníci dali novej dedine meno Ochodnica.

Dedinku chovajú horské kopce v náručí, horské pramienky jej život vlievajú do riečky Ochodničanky a tá sa vlieva do rieky Kysuce. Mám právo domnievať sa teda, že som pravá horalka, oddojčená slivovicou a vykŕmená na slaninke a domácich klobáskach.

Doktora sme nepoznali, všetko liečilo sa borovičkou, slivovičkou a optimizmom. Keď bolelo ma bruško z prejedenia, tata ma vzal do krčmičky, objednal mi štamprlík borovičky a sám dal si pivko. Spišská borovička bola pre malé deti a pre tie už odrostlejšie a dospelých bola zasa domáca slivovica.

Tak sa v tých dobách kurírovalo najlepšou medicínou sveta, čo pálila sa v každej chalupe, aj keď to bolo zakázané, veď slivky rástli na každej medzi a za každým plotom a nedecimovala ich Šárka.

Bola to rozprávková doba, veď mohla som počúvať chlapské báchorky o tom, čo má ktorý väčšie a lepšie ako jeho sused, pri ktorých som sa nasmiala, ako nikdy v živote. Poväčšine rozbolelo ma bruško, keď tata chystal sa na jedno, lebo dve, v nedeľu po obede medzi chlapov do krčmy.

Najradšej som počúvala strýka Blažka. Vyprával ako rozprávková knižka. Čím viac ho chlapi popchávali, tým viac pridával si, tým väčšie mal včely, zajacov, tým viacej mal dcér, pretože za každú cenu chcel mať syna, veď on bol chlapisko, on bol, ako sa patrí horal, aj keď meral iba 160 centimetrov - ešte k tomu v čižmách.

Tam kde bol náš strýko, tam bola vždycky veľká psina. Tata ma posadil na stoličku a opýtal sa strýka: „ Počúvaj ma Blažko. Vraj chystáš sa stavať dom pre svoju dievku, čo chodí za ňou ten lieskovan? To je šikovný chalan, hrá dobre futbal, bol by z neho dobrý útočník, takého by sme potrebovali do oddielu. Čo ty na to?. Bude svadba?" Strýko sa poškrabkal za uchom a tváril sa ustarane: „Veď hej, ale najskôr musím opraviť strechu.“

Sused Jano zavrtel sa blahom a upil si ohriateho piva, pretože vonku bola dvadsať päť stupňová zima a prišiel zo sťahovania dreva, ohriať sa k piliňáku, čo kúril, až hučal z pilín od tesára Vinca, ktorý dodával ich pre všeobecné blaho - zadarmo.

„ Ale veď strechu si prerábal nedávno, či nie? To máš pravdu, lenže včely som v zime kŕmil cukrom zo Slaného, čo priniesla moja z brigády, z repy, z Čiech. A to ti je naozaj výživné žrádlo, tie muchy po ňom nosia mi med v kýbľoch a občas s nimi nedoletia. Sú také ťažké, že im občas popadajú a rozlámu mi škridľu, to už nie je strecha ale cedník.“

To sa ešte stále vykrúcal, nechcel priznať, že už zase bude stavať piaty dom pre ďalšiu zo svojich vdaviek chtivých dcer.

Medzitým prisadol si od vedľajšieho stolu klampiar Ďuro s radou : „Keď budeš už opravovať strechu, mal by si si nechať vyčistiť aj rýně. Určite budú od toho medu zanesené a to vieš, voda je sviňa, ta si cestu nájde.“ Blažkovi priniesol na posilnenie pohárik slivovice, dobre vedel, že má ešte ďalšie dievky nevydaté a možno ešte nejaká pribudne, veď jeho žena bola čiperná, vždy vysmiata a plná života.

Strýko sa nadýchol, obrátil darovanú slivovicu, zapil pivom a navrhol návštevu u nich doma: „ Tak dobre, prídi ku nám, dohodneme to, žena zabila zajaca, navarila z každého ucha päť tanierov huspeniny, mäsko prešpikovala a upiekla na slaninke. Tých zajacov už nemôžem ani cítiť, začínam mať chuť na údené mäsko.

Bude zabíjačka, ale musíš prísť ty Ferko, pretože Mišo by na to prasa nemal silu. To ti je sviňa veľká ako teľa, musel som chlievu zdvihnúť strechu, aby sa tam vôbec vmestila. Vykŕmili sme ju burgyňou, čo svokra nasiala na tom záhumienku, čo rozsypal sa nám ten liadok z Chile, keď bola ta prietrž a vrecká rozmokli sa nám na voze.“

Zrazu odkiaľsi pripotácal sa sváko Ondrej k nášmu stolu a natiahol ruku k facke: „ Takú ti dám po papuľe! Ty jeden starý somár! Ty pľuha cigánska! Vylepím ti jednu, že vybehne ti sopeľ.“ Všetci chlapi vybuchli v hurónský smiechot, až plieskali sa do kolien pri lapaní dychu. Ondrej hodil balanc, prichytil sa Blažka za rameno, nakoniec iba zajódloval, mávnul vzduchom a terigal sa pre ďalšie pivo. Mrmlal si do vrávoravého kroku niečo o somároch sprostých, cigáňoch hlúpych a vychýrených zlodejoch.

Ešte stále nedokázal zabudnúť Blažkovi, ako ho v lete pred piatimi rokmi dobehol, keď mu predal do jeho zbierky hmyzu v krabičke od zápaliek vzácneho chrobáka, čo vraj priniesol mu jeho sused, keď vrátil sa domov od príbuzných z Ameriky.

Sváko kúpil ho vtedy za demižón najlepšej slivovice z pred dvanástich rokov, keď poviedlo sa teplé leto a slivky boli najsladšie, čo pamätali v celej dedine. To sa ešte nevedelo o mandelinkách. Za pár rokov na to, už zbierali sa zo zemiakov po kýbľoch a začalo sa na ne sypať hojne DDT.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Každý podzim, chodilo se do bukové hory pro listí, které se podestýlalo pod dobytek. Pokaždé mě fascinoval pohled na vesnici, která byla zahalená v mlhze a já obdivovala jsem to bájné jezero, o kterém se po večerech mluvilo a které muselo být opravdu hodně veliké, celé modré od nebe, zelené při okrajích od barvy smrkových lesů a ještě také trochu do ruda od bukových listnáčů.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

HORE ZDAR!
anotace: československá

Když slunce rozloží se v duhu,
* a mesiac do tmy striebro leje,
tak tyhle úkazy jdou mi k duhu,
* myšlienky mi blúdia v priestore.

Vystoupám na vysokou horu,
* chcem dolinu vziať do dlane,
já však držím prozářenou mlhu,
* a vidím duhu kúpať sa v jazere.

Svým přáním obejmu svou horu,
* aby každý dozrel v poznanie,
že hory neztrácí čas hovorem,
* hory berú - alebo dávajú . . .

Publikoval(a): Anny, 12.5.2005

Kysuce

Môj názor som už napísala na:
E mail: holestiak@stonline.sk,
ale dovoľte mi poslať Vám aj pár názorov na Kysuce a Kysučanov z českej republiky.

Vážení a milí Kysučania,

vyrástla som na Kysuciach v dedinke Ochodnica. Žijem 28 rokov v Mladej Boleslavi a na Slovensko chodím občas - na návštevu za svojim bratom Ferkom Kopasom.
Pri poslednej návšteve 17.6. 2005, keď som mu prišla pogratuľovať k jeho 40, tak mi dal prečítať knižky od Mgr. Jána Podmanického „ Za oponou kysuckých dejín“ a „Povesti rieky Kysuce“.

Bola som plná emócii z čítania o veciach a udalostiach, ktoré mi boli známe, ale tiež aj utajené. Vykradla som slovné obraty z obidvoch knižiek a spojila s pocitmi z návštevy a napísala básničku "Kysuce".

A prečo Vám píšem?

Som Vám za tieto knižky vďačná a chcem Vám poďakovať. Odovzdajte, prosím, pánovi Pdmanickému za jeho záslužné a literárne, perfektne zpracované dielo moje poďakovanie.

Písať, čo už je dávno napísané nechcem, a iba Vám chcem poslať správu, že vďaka Vašej práci, zistila som, že virtuálne si dopisujem s Kysučanmi, a ani som o tom netušila, dokiaľ sa nepriznali v komentároch k básničke "Kysuce. Nuž teda, chodím relaxovať na www.Liter.cz a po zverejnení básničky Kysuce, sa rozbehla diskusia, ktorú si môžete prečítať.

V živote ľudskom je veľmi dôležité niekam patriť, mať identitu a Vy to dobre viete a dokázali ste to na výbornú s hviezdičkou.

Ďakujem Vám a prajem hodne šťastia, lásky a zdar vo Vašej práci.
S úctou Anastázia Mahovská - Kopasová

PS: A eště niečo dôleležitého Vám chcem napísať.
„Slovákov majú v Čechách a na Morave veľmi radi."

* K Y S U C E *
Anny Básně » ?Nové a nezařazené?

Anotace: (Poděkování Jánovi Podmanickému,
který pozvedl, zmapoval a zaznamenal
historii našeho kraje - opředeného tajemnými kouzly přírody.)
------------------------------------------------------------------------------------------
S úctou a v pokore pozdravila som Kysuce
Rozkošné a čulé - ako horská riava
Vľúdne a milé - ako hlas starej matere
V severozápadnom cípe Slovenska

Kysucké vrchy zachytili sa mi pomedzi prsty
Ich vôňa nadýchla sa v duši, utešila srdce
Čarokrásna záhrada detských spomienok
Kde pýrom nikdy nezarastú šľapaje moje

Bola som načrieť z pôdy predkov múdrosť života
Našla som klenoty v hĺbke ľudskej identity skryté
Som na vás pyšná a som vám verná
Ľúbim vás z celého srdca - Kysuce moje rodné . . .

Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
++ Přidejte svůj komentář ++
Nalezeno 14 záznamů. Zobrazuji 1-14.

Zak tam to celkom dobre poznám....A líbí se mi realničky pro něco nebo někoho...Myslím, že ti nahoře to vídí....:) Díky za ně
22.6.2005 | JirkaS

Díky Jiříčku,
Tys mi již dlouho nenapsal komentářík, a tak moje radost je opravdu jásavá.

Mgr. Ján Podmanický je pořád krásný, mladý mužský. Pochází ze Staré Bystrice a narodil se jako já v Čadci, jenom o pár let později, v roce 1977.

Napsal knížky:
Stará Bystrica a okolie
Povesti rieky Kysuce
Kysucké povesti

PS: A to nejhlavnější je, že je to přítel mého brášky.
22.6.2005 | Anny

slovenčina priam hladká...líbí.Díky za pozvání na zeleninku Anny :-))
22.6.2005 | Jarika

Je to přímo zázračný, jak se někteří lidé dokáží najít a sejít...
23.6.2005 | Hančí

Je to krásné vyznání rodnému kraji, jednou jsem tam byla, maminka odtamtud pochází,kousek dál z Rudinskej...
23.6.2005 | Krtica
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Z Ochodnice do Rudinskej to může být tak 15 km.
Moje teta Etela Kopasová bydlí v Rudině.
Takže Ochodnica -> Kysucké Nové Mesto -> Rudina -> Rudinská.
Pozdravuj maminku.
23.6.2005 | Anny

Je to moc krásné vyznání. Z básničky je dobře cítit, že Kysuce ľúbiš z celého srdca. A protože tě už trochu z tvých dílek "znám", je mi i jasné proč.

P.S.
Děkuji za hezký komentář a na oplátku - pro tebe:
Vodní vysavač
Když vysavače chcete mít, co mají vodní chlazení,
Tak nutno předem návod číst a dolít vodu, vážení.
A je třeba též v potaz vzít, že bez vodního víru
přístroj nemůže fungovat - ztrácí svou sací sílu.
23.6.2005 | Mourek

Rád čítam básne o rodných krajoch....hlavne ked odtial pochádza moja rodina z otcovej strany...je to tam krásne....Oščadnica
23.6.2005 | Gellar

TO Gellar: Díky za Osčadnici

ZDRAVÍM KYSUČANY na Literu

Maminka Krtice pochází z Rudinskej - můj strejda (mého táty brácha) bydlí v Rudine - já jsem z Ochodnice - Tvého táty rodina pochází z Oščadnice a jako dítě jsem tam chodila navštěvovat uja Mira, který bydlel v Ochodnici, pak v Oščadnici, no a teď právě bydlí v Rudine - Jirka S zná Podbrezovú (tuším, že odtamtud je jeho maminka?.

Je to krásné setkání. Objevili jsme se navzájem jako koule z Megoňky.

Nikto nevie odkiaľ sa tie gule vzali.
Už niekoľko rokov chodia na ne pozerať rozličné expedície sveta. Hypotéz je neúrekom. Len jedno je isté: kysucké kamenné gule sú svetovým unikátom. (Klokočov a Milošová u Jabluňkovského priesmyku)

Jestlipak o nich věděl Thor Heyerdal?
Bájni Atlanťania používali kamenné gule na sústredenie kozmických lúčov, aby im slúžili ako zdroj energie.

No vidíte a my objevili zdroj energie na Literu.

Hodně štěstí Všem přátelům na Literu přeje Anastázia
23.6.2005 | Anny

TO Mourek: Mourečku, dneska jsem zakoupila nový, značkový Elektrolux.
Na vodu jsem zapoměla a motor přepálila, až jej dám opravit, budu si Tvůj komentářík připomínat a na chlazení již pokusím se nezapomínat.

Díky
23.6.2005 | Anny

A já si myslím, že Kysuca... si tohle nezaslouží.., je to sice milé, ale je to průhledné, příliš transparentní, značně obdivné, avšak... je to něčím cítit..., teda spíš to trochu to smrdí...

Žil jsem poblíž nějakých pár let, a takto bych to nepopsal. Nedokázal bych popsat tu nádhernou přírodu vůbec. Možná bych se do toho ani nepustil.
Tys to zkusila a sklouzla si bohužel do klišé. Nevyčítám ti to. Jen dávám do fóra svůj názor.

(Mimochodem, nezdá se ti divné, jak se tady na literu všichni chválí , až se od úst práší?)

Je totiž velmi těžké popsat něco, co je v nás bytostně zakořeněno, je to stejně těžké, jako vůbec dočíst povídku SINGULARITA.

No a když už ji někdo dočte... a dokonce se pustí do pokračování, tak to já už považuji za úspěch.

Ty jsi to nedokázala stejně, jako já tobě pochválit ódu na Kysucu.

"Singularita" je těžká na čtení a musím si přiznat, že je opravdu nesmírně obtížné dosáhnout toho, aby poměrně komplikované sdělení se spoustou termínů, vyznělo pro čtenáře čtivě. Zvláště pak pro čtenáře netu, kteří jsou zvyklí na krátké básně, zkratkovité a úderné povídky, či haiku. V rámci těchto skutečností jsem se snažil text co nejvíce odlehčit a v některých momentech se to vyvixlajvantovatilo. Udržet totiž linii, aby pointa i vysvětlení technicky složitých, či fyzikálních teorií bylo srozumitelné je skutečný oříšek. Když ubereš z odlehčování, vyjde ti technokratický text a naopak. Takže pak je jednoduší přečíst si Hawkinga, nebo Ostravaka. A právě o toto spojení jsem se pokusil, protože mě téma singularity nedává spát, za noc nachodím osm kiláků, ukroutím si všechny knoflíky od pyžama a v předsíni mám několikero bílých nemocničních galoší....

Stejně jako Rendy Brendson v povídce se však nikdy nevzdám a budu to zkoušet stále znovu.

A to bys měla udělat i ty.

A teď znovu ke Kysuci...

... tahle tvoje báseň stála jednoduše za hovno.

Piš prózu, to umíš, neser se do poezie. Piš o těch skvělých kotárech, smradlavých chlapech, nešťastných mamkách, o lásce, o beznaději, o dětství.. o tom co je v tobě... A piš piš.

a...

S úctou a v pokore rval som sa v horu
rozkošne aj čule, ako horská riava,
vľúdne aj milo, jako biedny hlas,
bol som až severno,
až tam, co roste biela trava
až tam kde pravda vyvrela sa z nas.
23.6.2005 | Rendy

Vzácný Rendy,

jednou jsem zcela nepochopila Tvoji povídku a byla jsem k Tobě upřimná. Ty jsi můj oblíbený autor, mám Tě ráda a velmi si Tě vážím a nezmění to - ani SINGULARITA.
Sám musíš uznat, že čtení 2. dílu je znatelně méně čtené.
Sám si ji porovnej třeba s Medvědem, Baletkou, Krtincem nebo Nádhernou viditelností atd......

To, co píšu, cítím, jinak bych to nedělala, to bych raději třeba koukala na televizi, kterou nemusím.

Kysuce jsou překrásné pro lidi, kteří je milují a já je zbožňuji stejně, jako Český ráj.

To je stejné, jako začít psát jenom jednou řečí, když myslím a cítím oběma.

Je to téma na delší rozpravu, a tak raději posílám hubičku na dobrou noc a pro krásné sny.

PS: Nezlob se, prosím. "Som aká som, iná už nebudem a ani nechcem."
23.6.2005 | Anny

Milá Anny, myslím si mě nepochopila. Já přece říkám to stejné... "Singularita" není určená ke čtení na serveru a možná, že se to číst ani vůbec nedá..., ale o to mi nešlo.., teda trochu taky.. Já jsem byl strašně rád, že mi někdo dokáže taky napsat negativní kritiku. Nebo spíše , že je ke mě upřímný. A šlo mi o to, že tady na literu létají medíčky jedna radost. A když jsem našel konečně partnera v upřímnosti, tak jsem ti upřímně napsal názor na tvoje dílko, které se
mi nelíbilo. Ne jako odplatu za to, že si nedočetla něco ode mne, ale jako svůj vlastní názor. Vždyť sto padesáti dalším lidem se to může líbit... Takže tak..
Posílám ti taky pusu a těším se na tvé další věci...
24.6.2005 | Rendy

Tak jsem ráda, že jste se domluvili...já vás dva, mám totiž ráda, víte? Aničku o trochu víc, ne že je to tím, že jsem ji viděla, ale umí poslovensky. Tak. Mějte se oba hezky.
24.6.2005 | Hančí

Názor čitateľa

Myslím, že sú to veľmi pekné rozprávky. Len by o nich malo byť viac písané na internete. Obsah... Sú to ale veľmi pekné povesti. papa, cmuk

10,90 €

Beletria

Náučná a odborná

Deti a mládež

Životopisy a reportáže

Kuchárky

Učebnice a slovníky

Náboženstvo a ezoterika

Mapy a cestovanie

Cudzojazyčná literatúra

Top autori

Top série

Darčekové poukážky

Čítačky e-kníh

Vecičky od Martinusu

Káva, čaj a pochutiny

Hrnčeky a fľaše

Papiernictvo

Zápisníky a kalendáre

Hudba

LP platne

Puzzle

Kysucké povesti

Ďalšie knižné vydania

Naši škriatkovia odporúčajú

Viac o knihe

Nahlásiť chybu alebo škodlivý obsah

Hodnotenia

Recenzie čitateľov

Kysucké povesti

V ktorých knižniciach majú túto knihu?