Druhé album kapely Veselá bída Nebozízek vrtá především do valašské, respekktive moravské tradice lidové písničky.
Ve třinácti nahrávkách této kolekce se hraje na nástroje obvyklé spíš ve folku, nebo folkrocku, především lidové písničky z jejich rodného Valašska a z dalších moravských regionů, v úpravách nezatížených zbytečným respektem před nedotknutelností tradic. Muzikanti ze Vsetína uchopili lidový odkaz citlivou rukou a bez patosu probudili výpověď dávných hudců k dalšímu životu za plotem folklorního skanzenu. K lidové písni měl dlouhá léta nejblíže Jan Volčík. Hrával v cimbálové muzice Jasénka pod vedením legendárního primáše Zdeňka Kašpara, který shodou okolností býval na základní škole třídním učitelem Františka Segrada. Právě on je nejznámějším a nejviditelnějším členem Veselé bídy. František Segrado začínal ve vsetínských rockových kapelách a později na dlouho zakotvil ve výjimečně osobité skupině Dobrohošť, kterou založili hudebníci z okruhu Etc... Vladimíra Mišíka. S Dobrohoští Segrado nahrál své první desky. Hostoval též v kapele Irish Dew kytaristy a harmonikáře Václava Veselého a zpíval v 1.Českomoravské nezávislé hudební společnosti, tedy v Čechomoru. Segradova talentu si před časem povšimnul textař Michal Horáček a pozval jej, vedle Jana Spáleného, do projektu Tak to chodí, který realizoval se skladatelem a zpěvákem Jaroslavem Svobodou ze skupiny Traband.