Alfred Adler pochází z rodiny maďarského židovského obchodníka. Narodil se 7. února roku 1870 ve Vídni jako druhé ze šesti dětí. Ve čtyřech letech jej hluboce zasáhla smrt mladšího bratra; sám jako dítě byl v ohrožení života, když onemocněl těžkým zápalem plic. Patrně i proto si zvolil lékařské povolání. Lékařský titul získal na Vídeňské univerzitě roku 1905. Ve své praxi se zprvu orientoval na sociální medicínu, v níž se odráží jeho tehdejší socialistický pohled (vztah mezi nemocemi určitého povolání a ekonomickou situací, choroba jako produkt společnosti).
Osudný význam mělo pro Alfreda Adlera setkání se Sigmundem Freudem roku 1902. Stal se jedním z jeho prvních čtyř žáků a později roku 1910 působil jako prezident Vídeňské psychoanalytické společnosti. Po roce se však s psychoanalýzou rozešel a založil Společnost pro individuální psychologii. Jeho zájem se soustředil na propracování teorie neurózy. Důležitý bod znamenala také konverze k protestantismu.
Ve 20. letech se Adler věnoval terapeutické výchově. Stal se profesorem na vídeňském pedagogickém institutu a spolupracoval s řadou škol, v nichž se snažil uplatňovat myšlenky individuální psychologie. V této době také opakovaně přednášel ve Spojených státech, kam roku 1934 trvale přesídlil, neboť v Rakousku se začínal stále silněji prosazovat nacismus. Začátku světové války byl Adler ušetřen; zemřel 28. května 1937 během přednáškového turné po Skotsku.
Alfred Adler bývá společně s Carlem Gustavem Jungem a Sigmundem Freudem označován za jednoho ze tří otců psychologie. Adler i Jung byli Freudovi žáci a oblíbenci. Oba se posléze s Freudem osobně i názorově rozešli a založili vlastní psychologické školy. Řada jejich myšlenek ovšem do psychoanalýzy později různými způsoby pronikla.
Alfred Adler byl považován za vynikajícího řečníka. Na rozdíl od Freuda a Junga, znamenitých stylistů, ale nebyl spisovatelem, který by psal lehkým perem. Byl spíše mužem praxe než teorie. Řada jeho knih vznikla na základě zápisů z přednášek, které pořídili jiní. To je i případ této psychologické práce, vydané poprvé roku 1927 pod titulem The Science of Living.
Kniha Porozumění životu je stručným průvodcem po Adlerově individuální psychologii, jejímiž pilíři jsou pojmy komplex méněcennosti a komplex nadřazenosti, pocit sounáležitosti, cíl dokonalosti, sociální přizpůsobení, prototyp a životní styl. Srozumitelná forma podání a jasný systém výkladu jsou nespornými klady, někdy ovšem mohou působit až dojmem zjednodušeného návodu. To by však byl zkreslený a povrchní dojem. Ten, kdo bere typy a klasifikace příliš vážně, mívá sklon lidi škatulkovat a není pak schopen vidět, že je lze včlenit do jiné klasifikace, říká Adler v této knize. Jeho proslulý výrok alles kann immer sein vyjadřuje pokoru v přístupu ke skutečnosti a vědomí vlastní omylnosti: věci mohou být vždycky i jinak.
Porozumění životu, kniha, která vychází poprvé v českém překladu po více než sedmdesáti letech od svého vydání, je stále nesmírně živá a inspirující.
