Doplavat domů
2 / 2
Kitty zvedla oblázek velký jako její dlaň a podala ho Nině, aby se skrz něj mohla podívat. Seděly v Nice na jedné veřejné pláži pod Promenade des Anglais. Kitty prohlásila, že na soukromých plážích se za lehátka a slunečníky platí horentní sumy. Všichni tam vypadají jako pacienti v nemocnici, běhá jí z toho mráz po zádech. Slunce jí vypalovalo do voskově bledé tváře růžové fleky. Nina se poslušně podívala dírou. Spatřila usmívající se mladou ženu, v předním zubu měla vsazený fialový drahokam. Když oblázek otočila, žena vybalovala z tašky jídlo. Byla tam ještě další žena, seděla v nízkém pruhovaném plátěném křesílku a v pravé ruce držela vodítko velkého bílého psa. Ten pes vypadal jako sněžný vlk. Modrooký husky. Nina se mu do těch modrých očí zadívala dírou v oblázku. Nebyla si tím tak docela jistá, ale připadalo jí, že sněžný vlk rozvazuje té ženě s drahokamem v zubu tkaničky. Nina to všechno viděla ve střípcích dírou v kameni. Když se podívala znovu, všimla si, že žena v černém tričku má jen jednu ruku. Otočila kámen na délku a zašilhala skrz něj přivřeným okem. U plátěného křesílka stál elektrický invalidní vozík ozdobený mušličkami. Ženy se teď líbaly. Jako milenky. Když se Nina dívala, jak se k sobě naklánějí, slyšela se dýchat hlasitěji. Celé prázdniny přemýšlela, co by dělala, kdyby se někdy ocitla o samotě s Claudem. Pozval ji k sobě do kavárny na cosi, čemu říkal aperitiv. Nebyla si jistá, co to je, a stejně se stalo něco, čím se všechno změnilo.