Autor se zabývá problematikou produktivity tří jmenných deverbálních přípon staré italštiny období 13.-16. století. Italsky psaná práce obsahuje metodologickou část, oddíl o současné italštině, klíčovou část o italštině staré, vědecký aparát a přílohy s veškerými daty, z nichž analýza vychází. Aplikace kvantitativních přístupů a prostředků lexikální statistiky umožnila nejen potvrdit již publikované soudy o jmenných derivátech, ale zejména popsat tento jev kvantitativně.

Text v talianskom jazyku.