Akutní selhání ledvin a eliminační techniky v intenzivní péči

Intenzivní medicína vznikla z potřeby starat se o nemocné, u kterých sjou ohroženy základní životní funkce nebo došlo k jejich selhání. Logickým vyústěním těchto potřeb byla snaha koncentrovat zdravotnickou péči o kriticky nemocné do prostředí, jež je náležitě personálně a technicky vybaveno. Vývoj intenzivní medicíny akceleroval zejména během posledních 20 let, kdy jedním z dominantních hnacích mechanismů byl rozvoj technologií umožňujících podporu nebo náhradu orgánových funkcí. Ledviny, které se významnou měrou podílejí na regulaci homeostázy organismu, jsou jedním z nejčastěji (a často i nejdříve) postižených orgánů v rámci syndromu multiorgánové dysfunkce. V naprosté většině je hlavním léčebným postupem dočasná podpora nebo náhrada renálních funkcí pomocí eliminačních technik do doby, kdy dojde k reparaci ledvinných funkcí v míře nezbytné k udržení homeostázy organismu. Jednoznačným trendem posledních let je náhrada klasických intermitentních dialyzačních technik tzv. kontinuálními (hemo)eliminačními technikami, kde o indikaci a způsobu provedení rozhoduje převážně lékař pracoviště intenzivní medicíny...