Vzpomínky významného českého geologa Václav G. Cílka (1929), rodáka z Netvořic na Neveklovsku, jsou jednou ze vzácných knih, které přibližují život za německé okupace uprostřed Čech v letech 1939 až 1945. Po ukradeném pohraničí totiž přišlo na řadu i srdce země. Z krajiny mezi Vltavou, Sázavou, benešovskou silnicí na Tábor a na jihu sahající až k Sedlčanům si nacisté udělali vojenský výcvikový prostor s cílem toto území kolonizovat a poněmčit je postupně osídlením rodinami etnických Němců. České obyvatelstvo, přibližně 30 000 lidí, odtud vyhnali, podobně pokračovali na Moravě na Drahanské vysočině a v těchto záměrech chtěli pokračovat.
Pro Václava G. Cílka zůstaly roky tohoto ponížení a nespravedlnosti určujícím prožitkem. Jeho vyprávění dokládá, že stopa války je nesmírně dlouhá. A nemusí se týkat bojiště, její intenzitu a hloubku nesnižují ani zdánlivě klidné podmínky života v zázemí. Neobvyklý a působivý je také pohled očima patnáctiletého kluka, který se z autorovy paměti nevytratil ani po dlouhém a bohatém životě. Knihu provázejí kromě dalších fotografií ojedinělé letecké snímky Miloše Maňase.