Za městem Jičínem na cestě k Zebínu je ohrazená louka, na níž se od pradávna pohřbívaly oběti morových epidemií, ale také popravení zločinci, sebevrazi a kacíři. Jednoho dne se na této louce objeví mrtvé tělo velíšského lesmistra. Je přivázaný ke stromu, má rozpárané břicho a na čele krví namalované satanské znamení. Majitel panství Mikuláš Trčka z Lípy se pokusí zločin utajit, protože se bojí, aby ho nezačala vyšetřovat utrakvistická konzistoř. Jeden z jeho strýců však na něj vznese žalobu, a tak je celá záležitost projednávána v královské komoře. Tehdy se na Jiřího Adama z Dobronína obrátí Mikulášova manželka Johanka ze Šelmberka, aby se pokusil celou záležitost objasnit. I když to nespadá do jeho pravomoci, vyhoví jí, neboť ji měl za svobodna rád. Sotva však dorazí do Jičína, dojde k další vraždě.
————
"Vlastimil Vondruška si v dalším dílu svých Letopisů královské komory vyhrál s tajemstvím skalního bludiště u Prachova, únosy mladých žen i hrozbou, kterou v 16. století představovala inkvizice. A jelikož Jiří Adam nechal své obvyklé spolupracovníky doma v Praze, přidělil mu autor na pomoc pozoruhodnou postavu chytré třináctileté dívky, která touží nosit místo sukně kalhoty.
Jako detektivka napínavé, jako vhled do starých časů příslušně poučné."
Zdroj: MF Dnes