Tajné vzpomínky, sepsané po vzoru císaře Karla, mého milovaného otceZávěrečný díl Lucemburské pentalogie přináší zápisky ze života posledního Lucemburka na českém trůnu – Zikmunda. Jestliže Václavova vláda, i jeho osoba bývají posuzovány s rozpaky, v případě Zikmunda bývá hodnocení většinou jednoznačné. Málokterý panovník bývá všemi tak zavrhován. Osobnost posledního Lucemburka na českém a posléze i římském trůnu, je však mnohem zajímavější a složitější. Co vlastně můžeme Zikmundovi vyčítat? Jaký byl doopravdy? Byl opravdu bezectným člověkem? Byl to křivopřísežník? Husův vrah? Anebo zachránce Evropy v době vícepapežství? Zikmund, ačkoliv nebyl tak preferován jako jeho starší bratr Václav, svého otce, Karla IV. obdivoval a podle svých možností se snažil jít i v jeho stopách. Nedostal ovšem všechno "naservírováno" jako Václav IV. Od svých prvních politických krůčků se musel tvrdě bít za to, co mu patřilo a bylo upíráno. Musel vybojovat bitvy, o něž nestál, a měl za nepřátele ty, kteří mu měli pomáhat. Chtěl také nastolit řád, který zemi tolik chyběl, což se mnohým nezamlouvalo. „To, co Karel vytvořil, Václav zakrátko rozkotal a připravil tak vlastně půdu pro husitské bouře, které nepřežil. Dobu Zikmunda líčím ještě před jeho nástupem na český trůn až po bitvu u Lipan, kdy už se zdálo, že to bude dobré, jenže nebylo.“ ‒ Josef Bernard Prokop „Prokopův text nejde prvoplánově po dramatičnosti. Pochopitelně jen v jemných intencích, přesto ale odkazuje na starou češtinu, má vzbuzovat dojem čtení deníku. Ve výsledku však díky tomu vzbuzuje nejen větší pocit autenticity, ale také nerozptyluje od epicentra románu.“ ‒ naposlech.cz