Jeden z nejúspěšnějších českých seriálů vypráví o životě a případech řešených posádkou Četnické pátrací stanice Brno.
Úvodních třináct dílů televizního seriálu Četnické humoresky, které vyrobila v brněnském televizním studiu tvůrčí skupina Josefa Souchopa a Dariny Levové a režíroval Antonín Moskalyk, se odehrává v období první republiky (kolem poloviny 30. let) a námětově těží z existence četnických pátracích stanic, předchůdkyň dnešní kriminální služby, a případů zločinnosti, které stanice řešily. Četnictvo bylo za první republiky klíčovou institucí, podílející se na pátrání a odhalování trestné činnosti - a to především na venkově a v menších městech (ve větších městech fungovaly státní policejní úřady dnešního typu). Četníci z pátracích stanic žili ve svých rajónech přímo mezi lidmi, často velmi asketicky, byli neúplatní, ale měli pochopení pro lidské slabosti, a proto požívali značné vážnosti a úcty.
Četníci z "pátraček" dosahovali udivujícího procenta objasněnosti případů, především díky znalosti místního prostředí a odborných znalostí mužstva a speciálních útvarů. Také stavovská "zavilost", s níž příslušníci sboru stíhali zločin, byla pověstná. Dopadení určitého pachatele po letech nebylo tak mimořádné. Díky důsledné evidenci a prověřování všech souvisejících nitek se nejednou četníkům podařilo vyřešit i případy, na nichž si vylámala zuby státní policie. Příběhy Četnických humoresek jsou inspirovány autentickými případy a osudy mužů v typické výstroji a výzbroji, roztroušených od nejzápadnější Aše až po nejvýchodnější výběžek Zakarpatské Ukrajiny. (V nejvyšších stavech mělo četnictvo 14 000 lidí.)
Seriál ve své žánrové poloze doslova objevuje dosud velmi řídce nebo jednostranně mapované prostředí a mechanismy četnictva. Právě detailní zájem odborného poradce (a autora námětů) mjr. Michala Dlouhého o tuto problematiku byl duchovním impulsem ke vzniku projektu.
