Autor úspěšně zpochybňuje převládajíci názor, že německá armáda byla za 2. světové války apolitickou a profesionální bojovou silou, jež měla s nacistickou stranou jen málo co do činění. Bartov se zaměřuje na titánský zápas mezi Německem a Sovětským svazem, kde bojovala obrovská většina německých vojsk, aby ukázal, jak krutě vedená válka přetvářela armádu podle Hitlerových představ. Bylo třeba, aby takoví vojáci, brutálně týraní a brutálně se chovajici, nahlíželi na své nepřátelské obéti ve světle šlechetného patriotismu, a ospravedňovali své vlastní, na nich páchané ukrutnosti tím, že je považovali za podlidi.
Autor zkouma zkušenosti průměrného vojáka čelíciho vládni propagandě a indoktrinaci, hrůzným povětrnostním podmínkám, nedostatku potravy a přisnému systému vojské justice, jež vykonávala dozor nad popravou 15 000 německých vojáků.
Bartov vytrvale zkouma dopisy, diaře, vojenská hlášení a ostatné zdroje, jež ukazují , že Hitlerova branná moc si osvojila ideu, že válka je obranou civilizace proti židobolševickému barbarství, válkou rasového přežití, kterou je třeba vést za každou cenu.