Zřejmě nejvýznamnější představitel existenciálního směru v psychoterapii Irvin Yalom tvrdí, že již od Freuda se v moderní psychoterapii dlouho přeceňovala důležitost technik na úkor mnohem důležitějších kvalit psychoterapeuta, mezi které patří například láskyplný soucit, přítomnost ducha, laskavá péče, vycházení ven z vlastní ulity, schopnost kontaktovat pacienta na hluboké rovině nebo moudrost. Ačkoli se bez těchto i jiných osobnostních kvalit terapeuti v praxi nemohou obejít, jen zřídkakdy tvoří přiznanou a koherentní součást jejich teorií a vysvětlení.
Zpravidla se o nich nikde nepíše a v terapeutických výcvicích jsou získávány spíše latentně.
Publikace Petra Mikošky analyzuje právě tuto množinu jevů: Yalom je označuje jako přisypávky, které terapeut přidává, když se nikdo nedívá.
Při zkoumání úlohy těchto metadovedností v psychoterapii P. Mikoška vychází z principů a terminologie procesorientované psychologie, která s těmito dovednostmi pracuje nejen na úrovni teoretické, ale i v psychoterapeutické praxi. Autor si klade za cíl jednak zdůvodnit, proč je kvalita technických intervencí, interpretací a možnost rozpoznání existence a povahy (proti)přenosových jevů podmíněna přítomností metadovedností, jednak ukázat možnosti jejich kultivace. Zaměřuje se při tom především na psychoterapeutickou využitelnost technik kultivace tzv. „všímavosti“.