Při premiéře pokračování své dnes už proslavené komedie o malém Vaškovi a jeho rodičích Jak vytrhnout velrybě stoličku autorka a režisérka Marie Poledňáková uvedla: "Druhá část, respektive volné pokračování, byla napsána vlastně před uvedením hry Jak vytrhnout velrybě stoličku. Takže podnětem nebyl úspěch díla, ale skutečnost, že v jeho závěrečných scénách vznikla velice zajímavá situace. Vystihli to i herci a v posledním období natáčení si sami vymýšleli scény, domýšleli osudy svých postav; k fabulování se přidal postupně celý štáb. A ústřední myšlenka? Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o příběh lehký, úsměvný. Jestliže se však zamyslíme hlouběji nad problémem neúplné rodiny i jejího znovuvybudování, vytěžíme asi víc zajímavých poznatků. Luboš a Anna, Vaškovi rodiče, se ocitají ve složité situaci. Jeden druhého se snaží pochopit, respektovat rozdílnost povah - zpočátku hlavně kvůli dítěti. A není lehká ta cesta, na níž se má znovu upevnit vztah už jednou narušený. Situace, která nastala, je dost kuriózní: dva lidé, muž a žena, se po osmi letech opět setkávají, znovu se poznávají. Tento problém mě tedy zaujal - a také dětský svět, svět s jeho sny, touhami, svět, který se prostě nechce smířit s něčím, co se neshoduje s jeho představami o dobru a spravedlnosti." Skvělá letní komedie, v níž, jak říká autorka, opravdu nejde jen o humor, byla natočena před více než dvaceti lety. Přesto nás zaručeně bude bavit i nadále.
