Monografie srozumitelně a čtivě analyzuje poetiku opomíjeného žánru - cestopisu - v našich zemích a svou hloubkovou sondou do vydaných textů pomáhá k orientaci v jejich rozmanitosti. Cestopis v první polovině 19. století byl žánrem dynamickým a vnitřně rozrůzněným. Jeho konkrétní podoby se utvářely v přechodech mezi uměním a vědou, populárností a uměleckou exkluzivitou i didaktickým a estetickým zaměřením. Literárnost cestopisu je dokladem působnosti aktuálních uměleckých diskursů a tendencí s nimi spojených.