Focke Wulf Focke-Wulf FW190 byl pravděpodobně nejlepší německý letoun, vzniklý v době války v týmu, který vedl geniální konstruktér Kurt Tank. Jeho první let proběhl v červnu 1939 a do služby u Luftwaffe byl zařazen v srpnu 1941. Stejně jako podobné typy procházel i tento letoun soustavnou modernizací, takže ke konci jeho služební kariéry bylo vyrobeno 18 různých verzí s mnoha dílčími specifikacemi. Nejrozšířenější verzí se stal stíhací bombardér, vynikající schopností nést podvěšené pumy nebo rakety a kanónovou výzbroj. Po počátečních potížích s motorem BMW 801, kdy se projevovaly některé jeho dětské nemoci a způsobovaly přehřívání, se z něho stalo znamenité válečné letadlo. V jeho konstrukci bylo poprvé v historii použito elektrické ovládání některých systémů doposud výhradně poháněných hydraulikou. Za zmínku stojí zejména ovládání zasouvacího podvozku a vztlakových klapek. Díky kvalitám spočívajících zejména ve vysoké rychlosti, výborných letových vlastnostech, mohutné výzbroji, zasouvacím podvozku se širokým rozchodem a v neposlední řadě velké technické odolnosti se stal mezi piloty velmi oblíbeným. V bitvě o Británii zpočátku dosahoval začnou převahu nad letouny Spitfire až do doby, kdy byl na podzim roku 1942 do služby zařazen výkonnější typ Spitfire Mk IX.
